První bylinkou, kterou jsem doma s úspěchem používala byl kostival. Sušený kořen jsem umlela na tříštivém kávomlýnku, přidala trochu oleje a horkou vodu. Vzniklá hmota se nanese na vatu obalenou gázou a přiloží co možná nejteplejší, co pacient snese, na bolavé místo – natlučené koleno, kotník.. Obklad je nejlépe nechat působit přes noc.
Maminka používala heřmánek a chuť heřmánkového čaje mi nebyla příjemná. Způsobilo to, že jsem bylinkové čaje nikdy moc nemusela. A také dubovou kůru, odvar dávala telatům proti průjmu.
Pak také propolis, ten byl v jisté době velkým hitem. Rodiče doma měli na psacím stroji přes kopírák psaný návod na užití propolisu na spoustu neduhů. Pak také několik knižních titulů z té dřívější sporé nabídky.
Mladého člověka většinou mnoho neduhů netrápí a tak bylinky nepotřebuje.
Postupem času mi došlo, jak rodičům ublížila symptomatická léčba provozovaná dnešními lékaři. Vidím na spoustě lidí v mém okolí, jak je lečba chemickými přípravky – léky ničí.
A pak také zvířata a veterináři, to je samostatná kapitola. Náš první koníček dostal na kašel několik injekcí kortikosteroidů. Krátkodobě to sice pomohlo. I když postupem času byla odezva na aplikaci kortikosteroidů a zlepšení stále méně výrazné. Ale ve finále to způsobilo zkrácení doby života na polovinu. Každá injekce jeden rok.
Pak jsme dostali doporučení na veterináře, který jde úplně jinou cestou. Používá byliny, homeopatii, ..a hlavně selský rozum. Postupně jsem ho žádala o rady nejen na zvířecí, ale i na lidské neduhy a stále s ním konzultuji použití vhodných bylin, dávkování, a tak. Je báječné poslouchat někoho s takovou spoustou zkušeností.