Když trní kvete, zima se mete
Konec března, počasí aprílové, ale kvetoucí trní je příslibem, že zima už nemá žádnou moc
Dobré trávení je velmi důležité
Trávící systém
žaludek – játra – slinivka – žlučník
Zdravá strava je základem správné funkce celého organismu
Zdravá strava je pestrá strava obsahující všechny potřebné látky pro organismus .
Chceme-li si prodloužit život bez zdravotních potíží je třeba omezit, nebo nejlépe vynechat bílý cukr, bílou mouku, uzeniny, omezit maso, živočišné tuky.
Činnost žaludku podporují hořké byliny jako je žlutý hořec, zeměžluč lékařská, puškvorec obecný, pelyněk pravý a spoustu jiných.
Kromě čajů můžeme použít i další bylinné prostředky jako jsou vína , tinktury, práškované byliny v kapslích apod.
Rademachova tinktura je složena ze tří bylin
- vlaštovičník řeší dysfunkci žlučníku
- ostropestřec mariánský jater
- čubet benedikt žaludku
Občasná hladovka je klíčovou strategií proti stárnutí a k dlouhověkosti
Občasné hladovění působí jako spouštěč opravných procesů v buňkách
Revmatismus
Artritida – zánětlivé onemocnění
Artróza – opotřebení
Účinná dietní opatření
- vynecháme lilkovité rostliny ve stravě – hlavně brambory, papriky, rajčata
- maximálně omezíme maso a stravu s vysokým obsahem bílkovin
- chceme snížit tvorbu kyseliny močové a naopak zvýšit její vylučování
upravíme funkci ledvin pitím ledvinového čaje následujícího složení
- celík zlatobýl – 3 díly
- přeslička rolní – 1 díl
- rdesno ptačí – 1 díl
- rdesno blešník – 1 díl
nálev z jedné polévkové lžíce 3x denně před jídlem, pijeme až dva měsíce
vhodné jsou koupele z jehličí borovice lesní
protiartritický čaj
- březový list 40 g
- květ vřesu 20 g
- list lesního jahodníku 20 g
- kořen jehlice trnité 10 g
- nať violky trojbarevné 10 g
- čtyřikrát denně pijeme čtvrt litru čaje mezi jídly
výborná je jablečná dieta
tři dny konzumujeme pouze dvanáct jablek denně
další dva až tři dny pouze 10 jablek a chléb
dále se stravujeme normálně a pravidelně konzumujeme 4 – 5 jablek denně
vynikajícím antirevmatikem je kořenová zelenina ve všech podobách – a hlavně šťávy
- červená řepa 60 g
- mrkev 40 g
- celer 25 g
šťávu pijeme 3x denně před jídlem
plody černého rybízu mají tak vysoký obsah vitamínů a minerálů, že je můžeme považovat za lék
konzumujeme je co nejčastěji ve formě šťávy, kompotu, džemu nebo sušených plodů
Leclercův čaj na revmatické bolesti
- 2 díly listů černého rybízu
- 1 díl natě kopřivy
- 1 díl tužebníku jilmového
čaj pijeme měsíc, potom si dáme měsíc pauzu
Léčivé byliny v prevenci
Domnívám se, že každý by měl mít povědomost o léčivých bylinách a možnostech jejich užití v prevenci ochrany zdraví svého, svých nejbližších, popřípadě i chovaných zvířat . domácích mazlíčků, možná i dokonce pěstovaných rostlin.
Důvodů, proč nestačí pouze „zdravá“ strava je spousta
Tak čím začít. Možná od půdy.
Půdu nedědíme po našich předcích, ale půjčujeme si ji o našich dětí.
Půda je základ všeho pěstování, zemědělské výroby, produkce potravin…Proto bychom se měli snažit, aby její kvalita byla co nejvyšší. Bohužel tomu tak není. Naopak, stav půdy se stále horší a naopak její vylepšování je při správné péči velmi pozvolný.
Zabrusme trochu do historie. Vývoj člověka od lovce, sběrače a posléze pěstitele byl velmi dlouhý, naproti tomu průmyslová revoluce přinesla razantní změny v relativné krátkém čase.
Způsob hospodaření se vyvíjel. Tomu prvnímu říkáme žárový a obnáší způsob přeměny lesa
na půdu. Druhému způsobu hospodaření říkáme přílohový a půda byla rozdělena na dvě časti, na jedné se pěstovaly plodiny a na druhé pásl dobytek. Třetí způsob byl trojpolní způsob hospodaření , půda byla rozdělena na tři části, na kterých se střídal ozim, jař a úhor, na kterém se páslo. Všechny tyto způsoby hospodaření nebyly příliš výkonné. Čili z jednoho zasetého zrna se sklidili čtyři, pět.
Nárůst populace si vyžadoval výkonnější způsob hospodaření – střídavý. Půda se již nenechávala ležet ladem, aby regenerovala, ale účelně se střídaly plodiny, z nichž některé (jeteloviny), obohacovaly půdu o dusíkaté látky. V klasickém norfolkském osevním postupu se střídá jetel, ozim, okopanina a jař s podsevem jetele.Výnosy obilnin se zvyšují. V této době , ve které se ještě nepoužívala žádná strojená hnojiva , ani jiné chemické látky byla nutriční hodnota těchto produktů mnohem vyšší než dnes.
I když již Římané znali příznivý účinek zvířecích výkalů a minerálních hnojiv jako popela, vápence na produkci pěstovaných rostlin., došlo až ve druhé polovině 19. století ke zvýšenému využívání přírodních i minerálních hnojiv.
V Čechách bylo první minerální hnojivo – superfosfát, vyrobeno1856 v Ústí nad Labem. První továrnu na výrobu strojených hnojiv založil v roce 1871 Jan Antonín Prokůpek v Kolíně. Používání průmyslových hnojiv bezesporu zvýšilo výnosy ale půda potřebuje humus a ten se vytvoří z organické hmoty za působení mikroorganismů, tedy posklizňových zbytků, slámy, hnoje atd. Půda s nedostatkem humusu v půdě nedokáže dostatečné zadržovat srážkovou vodu, minerální hnojiva, které rostliny nevyužijí jsou z této půdy snáze vyplavovány do spodních vod. To je sice problém a zvýšený obsah dusíku který sice způsobí větší výnosy zeleniny je na druhé straně příčinou její horší skladovatelnosti.
Další vývoj v zemědělství vedl cestou mechanizace.Stroje ušetřily spoustu ruční práce, dál se zvětšovaly a scelovaly lány polí, rozoraly se meze a následkem toho vyvstaly další problémy. Nově vyšlechtěné odrůdy dávají větší úrodu, ale jsou méně odolné vůči chorobám i škůdcům. Absence mezí, ve kterých nacházely útočiště koroptve, křepelky a jiná užitečná zvířena, která likvidovala škodlivý hmyz a existence velkých lánů, kde se naopak škůdci velmi rychle množí si vyžádala používání insekticidů, čili látek ničících hmyz, a to už je větší zdravotní problém. Všechna rezidua těchto látek se jistě neodbourají a máme je tak v půdním profilu i ve spodních vodách a také v potravinách.
A u těch insekticidů to nekončí. Ještě tu máme pesticidy, přípravky na likvidaci plevelných rostlin. Dříve se obilí posekalo, dovezlo do stodoly a zde se vymlátilo zrno, nejdříve cepy a posléze pomocí mlátiček. Obilí se posekalo včetně plevelných rostlin a semena plevelů tak byla vymlácena spolu se zrnem, které se následně přečistilo a nezaplevelovala tak dále pole. Stacionární mlátičky však ve dvacátém století nahradily mobilní kombajny, které sklidí zrno a plevy a drobná semena plevelů vyfoukají zpět na pole. V dalším roce už to bez pesticidů nejde, vyrostl by pouze plevel. Takže i když nevím, jaká rezidua zůstala v tom obilí, vím jistě, že porost byl chemicky ošetřen proti plevelům, popřípadě proti plísním a když vidím lán zeleniny, kde se nevyskytuje plevel, říkám si, copak asi použili za herbicid, aby porost udržely čistý.
Ne všechno lze změnit, lidé s motykami už na těch lánech asi hrbit hřbet nebudou, ale vrátit se k těm stacionárním mlátičkám nebo zkonstruovat takové stroje, které budou jímat plevy a semena do nějakého zásobníku by se asi mohlo. I když, asi by se to prodražilo a nebylo dostatečně efektivní a ta zásoba semen je na těch polí na dlouho, ponechávají si klíčivost několik let, takže to asi neklapne.
Co z toho plyne, dvě věci. Zdravější zeleninu si můžeme vypěstovat doma, a i když nedokážeme vypěstovat zeleninu pro komplexní zásobování vlastní rodiny, každá mrkev z vlastního záhonku je lepší než nedělat nic.
A za druhé se můžeme snažit zdraví používáním bylin ať již doma vypěstovaných, nasbíraných v přírodě nebo koupených.
Obrátíme – li se k bylinám, nebudeme objevovat Ameriku. Zkušenost lidstva s bylinami je stará 4000 let. Stačí jen oprášit vědomosti o nich nasbírané generacemi a doplnit je výsledky moderního výzkumu ohledně složení i účinek na lidský organismus.i na zvířata. I když na tom, abychom tyto zkušenosti zapomněli se podílela církevní inkvizice, které se nehodilo do krámu umění léčitelů a podobným způsobem se o likvidaci léčitelů staral i minulý komunistický režim, tady se to neslučovalo s materialistickou filosofií minulého režimu. Takže zkuste si vzpomenout, co jste se naučili používat za bylinné postupy od rodičů. Možná toho nebude mnoho, možná, že zhola nic. Stát organizoval sběr i pěstování léčivých rostlin, z větší míry však pro potřeby farmaceutického průmyslu.
Teprve po roce 1989 se znovu začaly vydávat v hojné míře herbáře a rozrostly se řady bylinkářů a bylinkářek.